
Nu tak jsem zas tu...uznávám, že na Kuromyu 2 zatím nedošlo, ale co není může být, pořád na mě smutně kouká z plochy a čeká až jsi ho pustím, což já si ho pustím...jednou. Snad brzo. Co se týče našich muzikálů jsem stále tak pozadu jak se ode mě dá čekat, a nehodlám s tím nic udělat, alespoň ne v dohledné době. Smutné, říkáte si? Možná ano, nemůžu říct, že by mě muzikály už nezajímaly, to bych lhala sama sobě, ale hold je to teď o něčem jiném.
Zapracovávání sebe sama je celkem fuška, když si chcete opravdu dát záležet. Vážím si toho, že mě přijali, tudíž udělám první poslední, abych je nezklamala. Možná proto jsem teď všechno ostatní odsunula na vedlejší kolej, jak se tak říká. Na jak dlouho? Dávám tomu měsíc, zda to tak bude, kdo ví. To hold ukáže Mistr Čas (občas pěkná svině), takže mi nezvýbá než se nechat překvapit a doufat, že při mě budou stát všichni, kterým na mě jakž takž záleží.
Je až zvláštní, jak Vás, respektive Vaši náladu, může ovlivňovat něčí přítomnost. Když víte, že je s Vámi v jedné budově, máte skoro vždy dobrou náladu a jakmile víte, že už odešel, nudíte se. A to i přesto, že není ve Vaší přítomnosti. Něco podobného jsem uznávám, ještě nezažila. Ani s osobou, do které jsem byla dlouho zakoukaná, či jsem si to myslela (ts..naivka) to takové nebylo. A na svou obranu říkám, že v něm (jo kupodivu je to chlap) fakt nevidím "něco víc"...možná právě proto mě to tak zaráží. Ale na druhou stranu je to pro mě někdo, kdo mi naboural moji sebeobranu a dokázal mi říct už tolik krásných a hřejivých slov, že si ho doopravdy vážím a jsem ráda, že s ním pracuju. Opravdu moc.
Nu a z jiného soudku...učím se nejen jak se zapracovat a neutrhnout si ostudu, ale jak by řekla má kamarádka, mít se ráda a občas si udělat radost :o) Ačkoliv moje svědomí vážně umí hryzat, tak jsem si ji udělala a teď jen netrpělivě čekám, až mi ta radost dorazí domů :) Což vzhledem k okolnostem bude až nejspíš na konci března, ale co už :D
Nu a co Vy, co nového? :P
PS: Boží další výtvor od Disneye :)) Viděli jste?