
Well...nedopadlo to nejlíp co? :D Ten nadpisek prosím berte s rezervou, tak to dopadá, když člověk neví, co tam vlastně má napsat xD. Zase po takové době. Celá já. Ale zase...událo se toho celkem dost. Nevím, zda se dokopu k tomu, to tu vše rozepsat, protože ani nevím zda fakt chci, nebo ne.
S povídkou na přání jsem na neurčito skončila a nebudu v ní v dohledné době rozhodně pokračovat. Což ulevilo se mi, protože vymýšlet to pod i když drobným nátlakem nebylo nic moc. Takže-e hurá. Třeba se dokopu k tomu pokračovat ve své soukromé povídce, co píšu na blogspotu. Vždycky si říkám, že bych mohla něco napsat, ale potom na to zase nedojde. Znáte to. Děs, když se člověk vymlouvá sám sobě :D
Nejlepší zpráva je, že min. do konce roku je ze mě oficiálně zaměstnanec! Takže jsem si naivně myslela, že si trochu spravím nervy, ale ono ouha xD. Ale popravdě, šíleně se mi ulevilo a jsem šťastná, alespoň tak, jak to v tomhle stavu jde. Pohnula jsem se z místa, takže se hodně pomalu zase začleňuji do provozu vlastního bytí :)
Dlouhou dobu jsme se s mou bývalou spolubydlící nebyly schopné srovnat a dlouho jsme se hádaly. Lezlo mi to na mozek, proto jsem se rozhodla pokusit se to dát do kupy. Zda se nám to podaří udržet tak, jak jsme teď ukáže jen čas, ale doufám, že ano. Bohužel je to jako na vahách, (a to že jsem Váha v rom roli tentokrát nehraje :D), jednoho člověka získáte, druhého ztratíte. To, že jsem tím dřív hodně trpěla je fakt, ale trochu mě to přeci jen naučilo. Myslela jsem si, že jsem našla někoho, kdo rozumí mé hudební vášni o to líp, že ji se mnou sdílí...naivní to myšlenka to Vám povím. Pomohla jsem jí dostat se na koncert (coby VIP což byl taky celkem záhul), kam jsem sama chtěla a nemohla, a jak to dopadlo? Nejen, že naslibovala a nesplnila, to jsem kupodivu tak nějak čekala, už od chvíle, kdy jsem se dočkala žárlivé či závistivé scény, když se mi podařilo získat podpis Yuki-sama přes Ebay. Ale navíc řekne, že neví kdo je mým oblíbeným členem a různě se vymlouvá, že neměli to, co chtěla a když jsem argumetovala tím, že jsem říkala, že to může být cokoliv, "no oni toho tam celkově moc neměli"... místo toho aby rovnou uznala, že si buď nevzpomněla vůbec, nebo se ji prostě nechtělo. Jinak řečeno, jsem si opět natloukla svůj už tak omlácený nos. Bolelo to? Tentokrát skutečně ano, ale smutné na tom také je, že ona ani neví proč. Takže moje svědomí si říká, zda má vůbec smysl se tím nějak zaobírat? Kdo ví...
Aby to nebylo až tak deprézivní, včera jsem se podívala na Kuroshitsuji muzikál s českými titulkami (viděla jsem ho kdysi s anglickými) a musím uznat, že i přes mizernou náladu kvůli tomu, co jsem popsala v odstavci výše jsem se pobavila, takže díky překladatelské skupině za titulky. V dohledné době se chytám podívat i na druhý díl :) Rozhodně bych řekla, že oba budou lepší, než nový film na stejné téma z letošního ledna, u kterého se mi nelíbí ani trailer.
Učení japonštiny teď docela zamrzlo s tím vším, ale důležité je, že jsem začala. A věřím, že časem budu zase pokračovat. Nebo v to doufám. Zatím toho moc neumím, ale taky..kdo vymýšlel učebnice? Když jsem totální začátečník a jsou ve znacích tak se toho nejde moc naučit xD takže to beru sportovně a čerpám kde se dá. Posledně to byla kniha "O podstatě japonského jazyka" Moc hezky psaná, jen člověk musí fakt dávat pozor :D :)
Tím bych to dneska asi uťala a doufám, že se tu brzy zase ukážu :) I kdyby jen s nějakým krátkým článkem :)) Co Vy, jak se daří?
btw. BestAMVsOfAllTime mají fakt úžasná videa :))