close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Studie vášně 3 - Co s tím?

14. října 2013 v 23:30 | Jane |  Fan Fictions
Ha ha...jasně, vyjádřím se k tomu, slibuju, třeba zítra? Uvidíme...teď k slíbenému..odloženému pokračování.

---
Nevěděla jsem, co mám dělat. Přeci jen, byla jsem zašitá s profesorem a očividně to nedělalo dobrotu. Pico v mém klíně dál spokojeně vrněla a ve mě všechno křičelo. Co se to děje? Proč se to děje?
On se mě dál jemně snažil přimět k odpovědi a moje myšlenky se pomalu rozplývaly na jeho rtech. Povzbuzen mojí reakcí dál pokračoval a po chvíli přešel ze rtů ke krku a líbal si cestičku po moji kůži. Zalapala jsem po dechu téměř neschopná slova se ho snažila jemně odstrčit, abych si udržela alespoň nějakou důstojnost. Cítila jsem, jak se usmívá když si mě i přes můj chabý odpor vtáhl do náruče a pokračoval. Pico naježeně zaprskala když ji tak shodil z mého klína, ale on si ji samozřejmě nevšímal.
"T-to...po-počkej..!" Zasípala jsem konečně.
K mému údivu přestal, podíval se mi do očí a sám prudce oddechoval, ale mlčel. Čekal, co dalšího ze mě vypadne, ale moje myšlenky se zase rozběhly jako o závod a já nebyla s to si je utřídit. Lehce jsem se odtáhla a on mě s jistou nelibostí pustil ze své náruče. Potřebovala jsem vzduch, nedařilo se mi uvažovat, když byl tak blízko.
"C-co si myslel tím útěkem?" Vylétlo ze mě, než jsem si to stačila řádně promyslet.
Dál se do mě vpíjel svým tmavě šedým pohledem, jako by rozmýšlel, co mi na to má říct. Odpovědi jsem se ale nedočkala, protože chviličku na to jsme slyšeli, šramot nedaleko od nás.
Cukla jsem sebou jako by mi někdo dal políček. Úplně jsem se tu s ním zapomněla, Janiss chtěla pomoct s notami. Jak jsem předpokládala, byla to ona, kdo mě hledal.
"Violet? Jsi tady?" Zeptala se moje kamarádka nejistě do tmy.
"Co by tady dělala?" Odpověděl ji nabručený hlas, který jak jsem poznala byl Gregora.
Přemýšlela jsem, co mám dělat, když se Yuki až s podivem tiše zvedl a ještě než odešel tak vzal Pico a pak se na mě usmál. Nezmohla jsem se na víc než za ním fascinovaně koukat.
"Viol?" Ozvala se zase Janiss.
Nezbývalo mi nic jiného, než se prozradit, ale nechtěla jsem jim ukázat svou zašívárnu, tak jsem odešla stejnou stranou jako Yuki a obešla to, aby to vypadalo, že jsem byla jinde.
"Janiss?" Odvětila jsem rádoby nevinně, myšlenkami stále u toho co se událo před několika minutami.
"Ah, no konečně, tady jsi!" Vydechla spolubydla a prudce mě objala.
"Už jsem si říkala, kam ses zašila, čekala jsem na Tebe na pokoji a tenhle Romeo říkal, že Tě od poslední hodiny nikde neviděl." Zafňukala.
"Romeo?" Vyhrkla jsem překvapeně a na to se začala smát, čímž jsem si od Gregora vysloužila pořádně ukřivděný pohled.
"Totiž, byla...byla jsem se projít a trochu jsem se zapomněla." Začala jsem svou chabou obhajobu.
"Promiň já vím, že si chtěla pomoct...tak pojď, ještě toho můžem dost stihnout, navíc zítra máme jen pár hodin." Dodala jsem honem.
"Kdes vzala růži? Pokud vím, nikde tady nerostou." Ozval se po chvíli Gregor, když jsme mířili k ubytovnám.
"C-co?" Vypadlo ze mě inteligentně. On jen nadzvedl obočí a čekal, až mi dráty secvaknou.
"J-jo...noo byla v jedný učebně." Co naplat, lhář by ze mě asi nebyl, ale on to asi vzal, teda podle toho, jak se tvářil těžko říct.
"Tak jsme tadý tak ahoj zítra díky za pomoc." Zatrylkovala Janiss a rozloučila se s Gregorem. Ten celou dobu sledoval mě, jako bych byla nějaký ohrožený druh a on se bál co provedu příště.
"Jo..no díky a dobrou noc." Zamručela jsem chabě a růži si schovala za sebe. Naštěstí spolubydla rychle odemkla, tak jsem zaplula do pokoje, než stačil něco namítnout.
Růži jsem si dala k posteli do vázy a zase se zamyslela. Z myšlenek mě vytrhla Janiss když vyhrabala sešit s notami a začaly jsme se učit, i když bylo dávno po večerce.
---
To be continued tomorrow xD zase pardon musím jít spát, dopíšu snad (opět) zítra
---
Vyspalá? Nu ani moc ne, ale slib je slib...
---
Při učení jsme se dost dobře bavily, no co, sranda přeci musí být. Blížil se nám poslední den s rozvrhem tento týden a pak hurá volno, Janiss mi navíc slíbila, že mě vytáhne po okolí, tak jsem se těšila co nového objevíme. Dalším plusem a mínusem v jednom bylo, že jsme měli ten den samé vedlejší učitele. Ráno jsem si dala svou oblíbenou misku s müsli a jogurtem a začala se chystat. Měla jsem skvělou náladu a Janiss na mě koukala z postele jak na úkaz přírody, co se jen tak nevidí.
"Co je?" Zeptala sem se, když se zachumlala zpátky do peřin jako norek.
"Ty jsi cvok, jak můžeš bejt tak nadšená, že jdeš do školy?" Zahuhňala peřina.
"A nemáš Ty mít zrovna dneska Hizakiho?" Rýpla jsem si nevinně.
Účinek to mělo přesně takový, jaký jsem očekávala. Janiss vyletěla s peřin jako by tam našla obřího pavouka a začala pištět, že na to zapomněla. No vážně, jak se na něco takového dá zapomenout? Smála jsem se, když jsem pozorovala jak poskakuje po pokoji a já spokojeně chroupala svou snídani. Potom jsem se v klidu převlékla, na krk si pověsila svůj přívesek s umně vyvedenou růží, učesala svou neposednou hřívu do jakéhosi účesu a čekala až se Janiss zklidní.
Docela jsem se bavila, je fajn být jednou za tu, co nevyšiluje.
"Jak vypadám?" Vytrhla mě z pobavení.
"Dokonalost sama."
"Nekecej!"
Nasadila jsem svůj nejnevinnější pohled a Janiss se začala smát. Kývly jsme na sebe a vyšly z pokoje. Přede dveřmi jsem se zarazila, ležela tam krásná rudá růže. Pomalu jsem se pro ni sehla a přivoněla, stejně jako tehdy, voněla nádherně.
"Hmm, tak v učebně říkáš joo?" Protáhla Janiss.
"Css no co, nemusí vědět všechno." Řekla jsem a opět jsem byla červená ve tvářích.
Janiss se do mě zavěsila a táhla mě chodbou, jako by nic neřekla. Jen tak tak jsem stihla zamknout pokoj, poté co jsem ji dala k té z předešlé noci.
"A povíš mi od koho je?" Zašeptala mi při cestě k učebnám.
"Tomu bys nevěřila."
"Tak to zkus." Nedala se.
Rozmýšlela jsem, co ji vlastně chci říct, nechtěla jsem ji lhát, ale ani říct, co se včera vlastně stalo.
"No ták, já to Tvýmu Romeovi nepovím a nikomu jinýmu to taky nevykecám!"
"Co mi nepovíš?" Ozvalo se za námi najednou.
"Jak jsi neskutečně-" Začala jsem, ale Janiss mě předběhla.
"To, co je mezi námi děvčaty. Tak já pádím, mějte se vy dva!"
Gregor se na mě zase díval ukřivděným pohledem a čekal co bude dál.
"Fajn, tak kde máme učebnu?" Zeptala jsem se dutě.
"Tudy." Ukázal a šel.
Měla jsem co dělat, abych mu stačila. Očividně byl naštvaný, ale nevěděla jsem, zda za toho Romea, nebo kvůli něčemu jinému. Sedla jsem si na své obvyklé místo a on dosedl vedle mě.
"Tak jak jste si užily večer?" Začal.
"Jo, fajn. Jak sis užil večer v baru?" Opáčila jsem.
"Super, jen, škoda, že si nešla, mohlo to být ještě lepší."
"My puťky si radši vymyslíme vlastní program." Ignorovala jsem jeho pokus o provokaci.
"Jéj, tady se někdo urazil." Protáhl.
"A tady se zas někdo snaží být za machra, sakra Gregore, o co Ti jde?" Zavrčela jsem na něj.
"Tak o co? Ty to nevíš?" Řekl na nahnul se ke mě až nebezpečně blízko.
Okamžitě jsem ucukla, ačkoliv to znamenalo, že jsem málem spadla ze židle.
"Tak na to honem rychle zapomeň." Štěkla jsem po něm.
"Viol-"
Sebrala jsem své věci a přešla na druhou stranu učebny. Kdybych se otočila, všimla bych si, že z chodby nás upřeně sledují dvě šedé oči. Gregor si toho samozřejmě všiml hned co jsem se zvedla. Naštvaně se zvedl a vyšel ven. Senzace chtiví spolužáci se nahrnuli okamžitě ven, dřív nežli jsem si já sama stihla uvědomit, co se vlastně děje. Zbláznil se snad? Vyběhla jsem z lavice a snažila se procpat davem, který se utvořil. Gregor zatím na Yukiho cosi řval, ale ten vypadal naprosto v klidu. Moje snahy byly dost marné, protože se všichni mačkali, aby byli co nejblíž, téměř zoufale jsem se na dvojici podívala. V ten moment zazvonilo, Yuki se na mě podíval usmál se, cosi řekl a odešel, jako by tam Gregor vůbec nebyl. Což ho zjevně dost dopálilo. Ale jeho parta ho zadržela a nasměrovala do třídy. Všichni najednou uhýbali, jako by procházel někdo s morem. Gregor se zastavil předemnou a díval se na mě, jako by snad čekal pochvalu. Podívala jsem se na něj pohledem "No Tobě snad přeskočilo" a na to jsem se otočila a namířila si to k lavici, on mě ale chytil za ruku a prudce si mě vtáhnul do náruče.
"C-co to sakra-!" Vyhrkla jsem ve snaze se vzepřít. Nutno říct, že na Romea měl fakt celkem sílu.
"Pane Gregore, tohle si nechte mimo kampus." Ozvalo se za námi ledově.
Paní Vegardová, která nás tu hodinu měla, mě vysvobodila z jeho sevření. Jakmile povolil doslova jsem se mu vytrhla a odběhla do své lavice. Co to sakra bylo?
Hodina skončila a já dál zařezaně seděla v lavici. Věděla jsem, že příjde, ale nevěděla jsem s čím.
"Co to krucinál bylo?" Zeptala jsem se potichu, když byl na doslech.
"Hele Viol...já jsem...no..nelíbí se mi, jak po Tobě kouká..jako bys-"
"Co je Tobě sakra do toho?" Vyjela jsem.
"No tak nečerti se hned, já jsem jen-"
"Co, seřval profesora?!"
"Proč si z něj tak unešená?!" Neudržel se.
"Je to nás hlavní profesor krucinál a Ty se chováš jako sobeckej idiot a to spolu ani nechodíme!"
"Co s tím?"
"S čím jako?" Otázala jsem se nechápavě.
"Mám Tě rád Viol." Zašeptal.
"Ne. Ne, ne a ne Gregore. Tohle ne. Jsi můj kamarád, nic víc z toho nebude." Odpověděla jsem napůl zaskočeně.
"Je v tom on, co?" Vyjel zas najednou.
"Co- Co to zas plácáš? Už jsem řekla, že je-"
"Víš, co bylo to poslední co mi řekl než odešel?" Přerušil mě, jako by mě neslyšel.
"Ne." Zahučela jsem dutě.
"Je moje. To je to co mi řekl, ale víš Ty co? Já mu Tě nedám." Zavrčel a hned potom se sebral a vyběhl ze třídy.
"To- počkej, kam jdeš?" Vyjekla jsem, ale on už byl fuč.
No bezva...líp to jít fakt nemohlo. Tomu říkám kouzelnej začátek na nový škole, nejprve zašívárna, pak líbačka s profesorem a teď tohle. To se mi ani nechce si domýšlet, jak to půjde dál. Nakrknutá jsem si vzala svoje saky paky a vydala se k ubytovnám.
Na pokoji na mě čekala nadšená Janiss a úplně se rozplývala z první hodiny s Hizakim. Brebentila jedno přes druhý, že to pomalu ve finále nedávalo smysl, ale byla šťastná, což se o mě teď zrovna říct nedalo. S blížícím se večerem jsem si zašla dát sprchu a s pročištěnou hlavou jsem se jí zeptala, zda náhodou neviděla Gregora. Řekla, že prý měl namířeno k ubytovnám profesorů. No to potěš, co to zas vymýšlí?
"Stalo se něco?" Zeptala se po chvíli.
"Ne, ani ne. Omluv mě na chvíli."
Zahodila jsem ručník od mokrých vlasů, popadla kabát a vyšla do šera. Teda, krom faktu, že jsem netušila, kde profesoři bydlí, to ještě celkem ušlo. Rozhlédla jsem se a řekla si, že půjdu k hlavní budově, přeci jen tam je jakýsi rozcestník. Volba to byla správná, navedlo mě to k ubytovnám. Došla jsem k menším budovám, než byly ty studentské, ale vypadaly skutečně útulně. Podle cedulek jsem poznala, která je jeho. Svítilo se tam, takže nespal. Zhluboka jsem se nadechla a vykročila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama