close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Výletnění

7. září 2013 v 22:07 | Jane |  Consideration
Ha, ha, tak to zkusíme jednou za dva až tři dny? xD No ehm...možná. Tákže..dnes jsem byla na výletě a jela jsem na akci, kterou pořádá muzeum, kde už třetí měsíc pracuju, resp, jsem na brigádě, kdybych tam pracovala, byla bych šťastná, fakt.
M. sklářská pouť, zvalo mě tam několik lidí z muzea, tak jsem si řekla, že teda pojedu a když jsem včera jela vlakem domů, tak jsem potkala staré známé, co říkaly, že tam jezdí každoročně a že od nás bývá vypraven bus. Nu, tak nebylo moc co rozmýšlet, ale samotné se mi opět moc nechtělo, ovšem protivná aura mého bratra, jež má už dlouhé trvání, mě tak nějak inspirovala spíš jet. Ironicky, ač vyzním jako mrcha, těšila jsem se spíš na lidi z muzea, než na ony známé.
Autobus sám o sobě byl po poslední zastávce narván k prasknutí a mě bylo na klín posazeno dítě od jiných známých, naštěstí bylo hodné, takže cesta ok. Pak nás čekala pěší část a já byla nejprve ohromena pohledem na přehradu. Tedy, pochopte, ne, že bych nikdy tolik vody neviděla pohromadě, ale pohled na přehradu obklopenou lesy je fakt paráda, byl tam takový klid, že se mi ani nikam moc nechtělo, ale chtě nechtě cesta pokračovala a já se musela držet ostatních, protože jinak bych netrefila, páč jsem tam nikdy předtím nebyla. Cesta dál pokračovala lesem, i když po asfaltce a nutno dodat, že bezohlední cyklisti jsou snad všude. To promiňte, ale když jezdí jako s prominutím p*asata, tak má fakt člověk v jednu chvíli chuť, mu před obličej napřáhnout ruku. Po nějaké té hodince jsme se došourali na místo určení. Jedná se o pouť, ale ne v tom smyslu, který Vás napadá, ale to jsem věděla, čili žádné přřekvapení se nekonalo. Bylo tam hafo stánků a stánečků od jídla, přes keramiku, perníky, koláče, medoviny, trička a různých šmuků plus x dalších týkajících se akcí pro děti.
Jako první jsem narazila na paní ředitelku, ale ta si nijak povídat moc nechtěla a já na vnucování moc nejsem, stačí, že mě viděla xD, poté moje "šéfová", tu jsem potkala hned dvakrát a vždycky prohodila pár slov, je vážně moc milá, nechápu, co proti ní všichni mají...i když kdo ví, třeba po přečtení toho mého mailu, už tak milá nebude xD hold se musím nechat překvapit. Pana technika asi taky moc nemá smysl zmiňovat, protože ten si mého já nevšiml, jelikož měl své práce dost, nebo tedy alespoň tak vypadal. Poté následovala delší pauza, kdy jsem byla nucena putovat od stánku ke stánku, aniž bych něco chtěla. Snažila jsem se držet alespoň trochu z nadšeného nacvičeného výrazu a kupodivu se to i dařilo.

Pak jsem si prosadila svou, že chci jít tam, kde muzejníků mělo být víc, což byl fakt, nejen výplod mé mysli. Milým překvapením byl správce depozitáře, který toho se mnou v muzeu nikdy moc nenamluvil, a začal si se mnou povídat. Milým proto, že on sám byl moc milý :) Poté jsem byla lehce podpořit bývalou spolužačku co navlékala korálky a pak přišel onen trapas, jako proč by nebyl, to bych to nebyla já. Vedle nás se házely míčky do hrádku a malého klučinu tam kdosi povzbuzoval slovy "tak poslední, představ si, že je tam někdo oblíbený ze školy" (bohužel klučina netrefil :D) a já se poté odebrala zpátky k oné známé co na mě čekala a vypadala otráveně, jinak bych jim tam pomohla a bylo by..a jakmile jsme se posadili na lavičku já se podívala u koho jsem to stála, tak mi zatrnulo, protože to byl hlavní kurátor :D a já ho zazdila a nepozdravila, protože jsem ho nepoznala :D a známá to dorazila, když jsem jí to řekla a ona to okomentovala slovy "ts, takovej šašek?" To mi popravdě zatrnulo podruhé, protože kousek od nás stál onen milý správce a modlím se, že to neslyšel, i když nevím samozřejmě, že ano. Jako na potvoru se tihle dva spolu baví, nevím zda proto, že musí, nebo chtějí, ale to je fuk. On nevypadal jako šašek, měl takový červený plášť kvůli dětem, ale to jí asi v ten moment nedošlo. Nedošlo ji ani to, že mi mohla solidně zavařit. Ráda bych tam pracovala krucinál. A o panu kurátorovi se ví, že je celkem ješitný...kdyby se tohohle domáknul, tak je dost možný, že mě nebude mít v lásce...
Poté už mě zase táhla, že jdeme, takže jsme se vydaly na zpáteční cestu, tentokráte celou pěšky dolů. Uznávám, že moje kotníky se ozvývají ještě teď a nejspíš mě proklínají. A to jsem měla botasky a ne sandály, v těch bych se rovnou zabila. Sešla jsem to ale bez úhony, což je co říct, a pokochala se opět přehradou. Takže takhle se u nás asi výletuje xD.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Choi Mari Choi Mari | Web | 13. září 2013 v 19:29 | Reagovat

Brigáda v muzeu musela být vážně zajímavá. Já měla zajímavé leda tak praxe, z čehož nejzajímavější místo byl Botanický ústav v Třeboni.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama