Září 2013

Life is not Fairytale

21. září 2013 v 15:05 | Jane |  Consideration
Tak jo, pardon všem, moje předsevzetí se mi dařilo plnit docela obstojně, ale pak se to zas všechno sesypalo jako domeček z karet. Co na to říct, povídka taky není tak úplně jak jsem čekala, ani nevím jak s ní pokračovat, tedy pokud se pokračování čeká. Nejsou ty správné nápady. Z neustálého čekání a posílání životopisu, když už se najde něco, kam jej poslat můžu, mi už docela solidně hrabe. To se nedá říct ani jinak, prostě mi hrabe.
Nejsem s to pořádně dodělat věci, co jsou rozdělané, a to i několik měsíců. A přesto mě tlačí čas a nestíhám to, co bych ráda. Možná proto, že nechci, nebo proto, že se bojím. Fascinuje mě přístup lidí okolo mě, obvzláště v rodině a šíleným způsobem mě to sráží. Mám pocit, že s většinou lidí, se kterými jsem se před rokem normálně bavila, si teď nemám co říct. Rozhovory s některými jsou...vedeny v rámci slušnosti z mé strany, protože mě jednoduše řečeno Ti lidé nudí. Jsem sobec, asi ano, dřív jsem taková nebyla, hledala jsem, co se změnilo, co je špatně a snažila jsem se to dát dokupy. Ale když jsem to tak právě před tím cca rokem dělala, dostala jsem tak po tlamě (samozřejmě obrazně, ne doslova, tedy spíš psychicky po tlamě), že jsem si řekla, že na to kašlu. Psychika člověka je náročná věc, troufnu si tvrdit, že vydržím fakt hodně, ale co je moc, to je moc. Obviňujte si mě, haňte si mě jaká jsem mrcha a x jiných nepublikovatelných slov, pro mne jste byli přáteli, ale donutili jste mě postavit zeď a tak jakmile jednou stojí, tak drží. Ano, jejich slova bolí, ale nebráním se, protože to postrádá ten nejmenší smysl.
Nejsem společenský tvor, nikdy jsem moc nebyla, ale přesto se najdou lidi, které k sobě pustím, ale vybírám si je, nevěřím každému. Možná proto mě to, že mě někdo podrazil pak žere a snažila jsem se to dát do kupy. Nikdy to už nebylo stejné, nikdy nebude. Ale nikdy není vina jen na jedné straně, ovšem pokud iniciativu má jen jeden, tak to nejde.
Víte, ono osamění má jisté plusy i mínusy, jako všechno. Potíž je v tom, že když si na ni zvyknete, málokdo vás chápe. Příjdete ostatním divní, ale...co je nám tím pádem do nich?
Omlouvám se za poněkud pomatený a neoptimistický výlev, ale lepší napsat něco, než nic. No ne?

Studie vášně 2 - Večerní hvězdy

11. září 2013 v 22:56 | Jane |  Fan Fictions
Tak jsem si na sebe nakrásně zase vymyslela něco, co nestíhám. Na to já jsem fakt expert :D Omlouvám se všem, které to třeba nebaví číst, nebo neví, co v tom my jiní vidíme...já nikdy netvrdila, že jsem normální :D Takže poračujemé...:P

Studie vášně 1 - Očekávaná hodina

9. září 2013 v 20:06 | Jane |  Fan Fictions
Další den nastal a mě nezbylo nic jiného, než se vydat tam, kam velel rozvrh. Mrzelo mě, že s Janiss mám asi jen dvě přednášky, ale co naplat. Přece už nejsem malá. Navedla mě směrem k mé první učebně a rozloučila se. Docela mě znervózňovalo, že si každý s sebou nesl svůl nástroj, fungl nové kytary, housle, paličky, naleštěné tak, že z toho zrak pomalu přecházel. Já se nervózně podívala na své, už dosti opotřebované, paličky co jsem kdysi dostala od dědy. No potěš..to zase bude komentářů...

Studie vášně - úvod

8. září 2013 v 22:34 | Jane |  Fan Fictions
Tak ju, jdeme psáát :D. Nevýhodou, či výhodou mého psaní je, že si dopředu nijak nerozmýšlím o čem budu psát a prostě píšu...jistě občas pak dochází k nesrovnalostem, které musím posléze poupravovat, ale to už není tak hrozné. Nevím proč, ale přijde mi takové zvláštní mít to dopředu nalajnované...
Jak jsem již zmínila, je to FF na přání pro mou spřízněnou dušičku v oblasti hudby, kterou jsem sic poznala teprve nedávno, ale jsem za to opravdu ráda :) a doufám, že se jí můj výtvor bude líbit...

Prostředí: Blíže neurčeno prozatím
Postavy: Violet, Yuki, Hizaki, aj.
Děj: © Jane
Prvky: Classic Romance

Všichni to znáte, ten pocit, když se probudíte do dne, kdy byste raději ani nebyli. To, co mě dnes všechno čekalo, mi nahánělo hrůzu. Jako studentka hudební akademie jsem se právě octla na začátku nové etapy života. Tahle akademie byla dostatečně vyhlášená, ale strachu z povýšenosti ostatních z vyšších vrstev se jeden jen tak neubrání. Byl téměř zázrak, že mě vůbec přijali, většinou tam přijímají hlavně hudebně nadanou elitu. Však nás mají vyučovat esa, tak aby taky ne. Nechodili tam žádní puberťáci, ale naopak dospělí jedinci s citem pro hudební žánry a s touhou se nejen dozvědět víc, ale moci se naučit minimálně základy hraní, záleží na oboru. Můj obor naplňovala především hra na bicí.

Povídkobraní?

8. září 2013 v 15:27 | Jane |  Fan Fictions
Teď si asi říkáte, že jsem se něčeho nadýchala, že? :D No ne tak docela, já už jeden vysloveně povídkový "blog" (přesněji blogspot) mám. Tam je ukryta část mého já, moje nejdelší a stále nedokončená povídka "Prokletí života" a několik jednorázovek, které pro mě mají cosi osobního ze mě samotné, i když se tak úplně na pravdě nezakládají. Pak pár postřehů ze života jedné tmavovlásky, prostě vše co jsem chtěla napsat jsem tam napsala. Výhoda blogspotu je v tom, že pokud nemáte pozvánku, nedostanete se tam. Pozvánku uděluje autor či spoluautor (což v mém případě nikdo není, i když korektor by občas neuškodil :D) na základě e-mailové adresy čtenáře. Pak má jistotu, že nikdo jiný se tam prostě nedostane. Abych tedy osvětlila, proč jsem založila tuto rubriku zde. Jednoduše proto, že si myslím, že u jednorázových, či několika fázových povídek na přání od lidí, jež mě o to požádají, to nevadí. To, že se objeví i v mém skrytém doupěti je dá se říci samozřejmé, takový jakýsi archiv mé tvorby. Včera jsem byla svou kamarádkou požádána o napsání povídky na přání, což jsem zatím udělala jen jednou, ale přeci jen, proč ne, jak je občas vidět, tak psát mě baví :)

Lord of the Roses

8. září 2013 v 14:52 | Jane |  Graphic
Koník je hotov, jeden z prvních, který se mi dokonce i docela líbí :) Inspirace je pro lidi, co mě znají více než zjevná a pro Ty z Vás, co ne, to ponechám tajemstvím. Můžete protestovat, že taková hříva se k němu nehodí, přeci jen, je to proti přírodě, co? No...tak ať. Na onen mikrofon jsem celkem i hrdá a to je fakt co říct. Díky všem co mě v tom podporovali vznikl tak jak je. V úplné finální verzi má i stín. Můžu jen tiše doufat, že tentokrát v soutěži projde a bude k užitku, když ne, budu zklamaná, ale co naděláme, no ne? Abych upřesnila jsem součástí hry howrse.cz, což je online hra s koňmi. Nebaví mě tolik, jako dřív a využívám ji tedy hlavně k tomu, abych posbírala všechna zvířata na chickensmoothie.com, což je moje srdeční záležitost a za každého kdo mi pomůže (zvlášť v čase adventu) jsem neuvěřitelně vděčná. A abych dokončila myšlenku, je tam kreativní prostor, kam hráči mohou přispívat a když se zadaří, je pak jejich výtvor součástí hry a můžou jej dát svým koním všichni hráči. Co myslíte, má šanci?

Vaše názory?

Výletnění

7. září 2013 v 22:07 | Jane |  Consideration
Ha, ha, tak to zkusíme jednou za dva až tři dny? xD No ehm...možná. Tákže..dnes jsem byla na výletě a jela jsem na akci, kterou pořádá muzeum, kde už třetí měsíc pracuju, resp, jsem na brigádě, kdybych tam pracovala, byla bych šťastná, fakt.
M. sklářská pouť, zvalo mě tam několik lidí z muzea, tak jsem si řekla, že teda pojedu a když jsem včera jela vlakem domů, tak jsem potkala staré známé, co říkaly, že tam jezdí každoročně a že od nás bývá vypraven bus. Nu, tak nebylo moc co rozmýšlet, ale samotné se mi opět moc nechtělo, ovšem protivná aura mého bratra, jež má už dlouhé trvání, mě tak nějak inspirovala spíš jet. Ironicky, ač vyzním jako mrcha, těšila jsem se spíš na lidi z muzea, než na ony známé.
Autobus sám o sobě byl po poslední zastávce narván k prasknutí a mě bylo na klín posazeno dítě od jiných známých, naštěstí bylo hodné, takže cesta ok. Pak nás čekala pěší část a já byla nejprve ohromena pohledem na přehradu. Tedy, pochopte, ne, že bych nikdy tolik vody neviděla pohromadě, ale pohled na přehradu obklopenou lesy je fakt paráda, byl tam takový klid, že se mi ani nikam moc nechtělo, ale chtě nechtě cesta pokračovala a já se musela držet ostatních, protože jinak bych netrefila, páč jsem tam nikdy předtím nebyla. Cesta dál pokračovala lesem, i když po asfaltce a nutno dodat, že bezohlední cyklisti jsou snad všude. To promiňte, ale když jezdí jako s prominutím p*asata, tak má fakt člověk v jednu chvíli chuť, mu před obličej napřáhnout ruku. Po nějaké té hodince jsme se došourali na místo určení. Jedná se o pouť, ale ne v tom smyslu, který Vás napadá, ale to jsem věděla, čili žádné přřekvapení se nekonalo. Bylo tam hafo stánků a stánečků od jídla, přes keramiku, perníky, koláče, medoviny, trička a různých šmuků plus x dalších týkajících se akcí pro děti.
Jako první jsem narazila na paní ředitelku, ale ta si nijak povídat moc nechtěla a já na vnucování moc nejsem, stačí, že mě viděla xD, poté moje "šéfová", tu jsem potkala hned dvakrát a vždycky prohodila pár slov, je vážně moc milá, nechápu, co proti ní všichni mají...i když kdo ví, třeba po přečtení toho mého mailu, už tak milá nebude xD hold se musím nechat překvapit. Pana technika asi taky moc nemá smysl zmiňovat, protože ten si mého já nevšiml, jelikož měl své práce dost, nebo tedy alespoň tak vypadal. Poté následovala delší pauza, kdy jsem byla nucena putovat od stánku ke stánku, aniž bych něco chtěla. Snažila jsem se držet alespoň trochu z nadšeného nacvičeného výrazu a kupodivu se to i dařilo.

No dobrá no...

4. září 2013 v 22:03 | Jane |  Consideration
Jo, já vím, že jsem se asi přechválila a už skoro třetím dnem jsem nic nenapsala co?...Heh...no jo no, teď už to asi moc nezachráním. Ale můžu "hrdě" říct, že koník, postnutý o pár článků níž, už je hotov a jsem na něj hrdá. Což, věřte, nebo ne, je co říct.
Tedy školní rok opět započal a s ním i spousta jiných nervů. Tedy, ne, že bych plánovala chodit znovu do školy..jeden titul mi fakt bohatě stačí, ale proč nebýt studentem, když je ta možnost. Jednou za čas se tam stavit, aby to vypadalo...už i vím, na které hodiny budu chodit, protože paní inženýrka na geografii mi je od pohledu sympatická a po rozhovoru o individuálním studijním plánu ještě dvakrát tolik, jsou její hodiny jisté. A navíc jsou v pondělí :D co víc si přát. Je to jako ironie, víte, když jste celé roky poctivě chodili a teď víte, že na to budete záměrně kašlat :D Navíc po 6 dlouhých letech už ze mě nebude Áčko, nýbrž Béčko :D
Bohužel jsem si říkala, že napíšu za dnešek 3 články, ale zjišťuju, že moc nevím, co psát do toho prvního, takže to asi moc trápit nebudu. Snad mi to prominete a maximálně se pobavíte nad mou vlastní naivitou ;)
Zase bych si to mohla pustit...hmm no uvidíme, co jste Vy naposled viděli?

Bye Bye Holiday

1. září 2013 v 22:24 | Jane |  Consideration
Tak jo, prázdniny jsou v tahu. Vlastně poslední "oficiální prázdniny". Jaký byly? No ironicky plné práce, respektive brigády. Zakončila jsem je fakt efektně, v muzeu bylo xx honorárních konzulů, pan kurátor byl spokojen, mě div neodpadly nohy po celém dni na podpatcích, stihla jsem se pohádat (ano opět) a zjistit jaká jsem mrcha a nevděčná kamarádka (no ano, zase). A článek zase píšu na poslední chvíli. Takže shrnutí? Poslední den stál za nic, respektive od šesti to stálo za nic. Nebýt kamarádek, které mě podrží a jsou jen 2, tak bych si fakt vysloužila kazajku.
Trefnej název písničky, vážně, na prázdniny mi nezbyde než jen vzpomínat s notnou dávkou nostalgie. Jen najít tu zpropadenou práci...