close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Muzikál, ano či ne?

20. srpna 2013 v 22:20 | Jane |  Consideration
Tak k určitým změnám přeci jen došlo. Záměrem bylo, aby se mi minulost až tak nemíchala do současnosti a to se mi zatím jakž takž podařilo. Nemusíte to brát definitivně, články co tu byly, nejsou smazané, na to jsem to srdce neměla, jsou pouze ukryté v útrobách blogu, tak aby nebylo možné se na ně běžně proklikat. Možná je to sobecké, no koneckonců proč ne, jsem autor a beru to jako své soukromí z dob, kdy byly muzikály mou drogou.
Byly..znamená to, že už nejsou? No popravdě na tohle se opravdu těžko odpovídá. Totiž, na vysvětlenou, opravdu od maturity (a žel, či bohudík, to už je pár let) jsem se v tom kole už nechytila tak, jak jsem v něm byla a na Quasimodovi a Robinu Hoodovi jsem byla spíš shodou náhod, než proto, že bych sama vyloženě chtěla. Mým snem, se kterým záměrně vznikl tento blog na památku Patrikovi, bylo vidět Kleopatru. Poštěstilo se mi, pro mě v tom nejlepším obsazení a srdíčko plesalo. Pak přišla série s Angelikou (která sic byla moje první osamostatněná muzikálová akce, ale hlavní místo má a vždycky bude mít Kleo i když Angelice vděčím za jednu skvělou dušičku, té o které jsem tou dobou věděla minimum, protože filmy jsem neviděla), Dracula (kterého jsem brala jako klasiku hned za Kleopatrou, možná proto tak trochu zamrzely jisté modernizace, ale co by člověk chtěl v moderní době?), Baron Prášil, Adéla ještě nevečeřela a Mona Lisa (jedno s druhým i s třetím, každé mělo něco, film k Adéle jsem neviděla dodnes, ale Kleopatra je Kleopatra) a pak nakonec Quasimodo a Robin Hood (no paměť není co bývala, takže nevím zda jsem na něco nezapoměla, což pravděpodobně ano, Quasimodo mě zajímal spíš tím jak moc bude příběh blízký knize, Robina Hooda jsem nečetla, ani neviděla tak, abych si to pamatovala, ale příběh je znám i mě) a tím to pro mě uhaslo jak uhlíky v ohništi. Chtěla jsem vidět Jesus Christ Superstar, jelikož to pro mě bylo něco co už v prvních premiérách opravdu stálo za to, ale bohužel se nepoštěstilo a musím si nadále vystačit "jen s audiem." Ale uznejme, že Kamil je v téhle roli klasa, bez ohledu na rok.

Mezi tím vším jsem si našla zálibu i v zahraničních muzikálech a viděla tak propast mezi těmi zahraničními (ať už byly německé, anglické, francouzské, či jiné) a těmi našimi. Jasně, jsme malá země, ale to není omluva. V tomhle směru jsem se uchytila poprvé na němčině, poté přešla na angličtinu s francouzštinou a skončila u japonštiny. Díky německému muzikálu o Sissi (tedy pro ty méně chápavé, či zběhlé v této hudební sféře Elisabeth das Musical) jsem opět potkala další moc milou duši. Tedy tím nechci říct, že díky těm českým jsem nikoho nepoznala, to bych Vám křivdila, samozřejmě, že ano, ale je zde vidět, jak to u nás funguje, tedy "sejde z očí, sejde z mysli" nebo něco na ten způsob, mnozí mě nejspíš už ani za přítelkyni nepovažují, když se nezajímám o to, o co oni, tak o čem bysme si psali. Prosím všimněte si, že píšu mnozí, nikoliv všichni.
Pak přišla vysoká škola a bylo dá se říci po muzikálovém nadšení, na scéně nebylo nic, co bych chtěla vidět a není doteď, ano Aida mě ještě zaujala, ale nebylo kdy, ale naopak Kat mydlář mě spíše znechutil (promiňte mi, já vím, že většině se líbí, ale shlédla jsem i záznam a moje první myšlenka byla "a to jako vážně?", takže ne, tohle se mi fakt nelíbilo, každý jsme nějaký) a co bylo po něm už si ani moc nevybavuji, protože jsem to přestala sledovat a věnovala se již zmíněné zahraniční sféře.
Bohužel tady bylo mínus v tom, že tohle nadšení najednou nebylo s kým sdílet, takže jsem se tím mohla těšit akorát já sama. A přeci jen, co si budeme nalhávat, jedna z nejlepších věcí na veřejných akcích, tedy na kulturních akcích, abych byla přesná je také v tom, že se o ten zážitek podělíte. Ale nebylo s kým a cpát to někomu, koho to nezajímá, na to já nikdy neměla moc těch správných buněk. Tudíž moje nadšení odumřelo natolik, že jsem skončila u toho, že si jednou za čas nějaké to muzikálové CDčko pustím (ironicky málokdy je české, až na pár vyjímek), či nějaký ten záznam, ale abych měla nutkání podívat se na něco na živo, to tedy vážně nemám. Sáhodlouhá odpověď na poměrně jednoduchou otázku, co? Sami pokud chcete, a pokud jste se dočetli až sem si můžete přebrat jak na tom tedy jsem či nejsem. Bohužel současná tvorba mi nic neříká a ani nevím co se chystá a nechystá a nutno říct, že po tom všem, mě to tak nějak závratně moc nezajímá. Vystačím si s tím co jsem měla a mám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama