Srpen 2013

Tired...

31. srpna 2013 v 21:25 | Jane |  Consideration
Dnes nejspíš bez videa, protože moje já je bez energie a nechce se mu přemýšlet nad tím, co sem vlastně dát. Jak asi víte (ať už z vlastní zkušenosti, nebo ne) hledání práce není žádný med. Nejlepší požadavek je praxe. No vážně, jak mám vylézt ze školy s 2-3letou praxí?! Aneb nekonečný kolotoč. Člověk už naprosto zdeptaný z vidiny toho, že ochotně a slušně napíše do x firem a nedočká se žádné reakce (ani té záporné) by dělal snad opravdu cokoliv (krom pojišťováka, na to nemám náturu), ale jakmile nemáte praxi, nebo technické znalosti, můžete se jít klouzat. Hlavně, že Vás pořád oblbují jak Vám škola k něčemu bude, pak máte titul a co? Taky nemáte práci...prostě nic nového pod sluncem.
Díky brigádě jsem dnes alespoň nějak finančně ready, ale domů chodím tak k.o., že se mi nechce ani přemýšlet. Jeden by si řekl, vždyť je to "jenom průvodce", tomu kdo to říká bych si doporučila to zkusit, není to až taková sranda a leháro, jak to vypadá...
Jupiter, členové Versailles s jiným zpěvákem tvoří ...dá se to nazvat projektem, stejně jako Kamijo má svůj sólový projekt :)

Beau Malheur

30. srpna 2013 v 19:05 | Jane |  Others
Tak tu jsem s dnešním nášupem, tentokrát francouzský, abyste neřekli :D. Né no já jsem co se týče J-Rocku docela k nezastavení jakmile začnu, takže i tak si toho užijete až až. Dneska to asi taky nebude nic moc sáhodlouhého, protože konečně musím dohnat resty, co odkládám už dobrý týden a samotnou se tím docela vytáčím už. Ale znáte to, když se nechce, či je člověk unavený, tak to bohužel moc nejde. Jednou to ale udělat musím. A řekla jsem si, že to jednou, bude prostě dnes.
Emanuel Moire pro mě už není takovou novinkou sám o sobě, znám jej díky muzikálu, který jsem tu už jednou zmínila, ačkoliv je to ten rok zpátky. Moc se mi líbil v hlavní roli Le Roi Soleil. Jeho zpěv mě zaujal a dle videa je tohle jeden z novějších singlů, co jsem ještě neznala. V pc mám jedno jeho CDčko a časem si možná seženu i další, protože písně jsou melodické, jinak než J-Rock samozřejmě, ale je to hezké.

Howko-on

30. srpna 2013 v 0:07 | Jane |  Graphic
Dnešní článek je tak trochu porušením pravidel, protože je už další den, ale co už, bude to hodně stručné, protože nemám moc chuť se rozepisovat a stejně tak nějak nevím moc o čem. Víte fascinuje mě, že každý když se řekne grafický tablet si představí tu technickou placku s displejem. Přitom je to taky placka, ale bez displeje. Tedy alespoň ta moje a dá se používat na kreslení na počítači a ano musíte koukat nikoliv na ruku, ale na monitor. Dostala jsem ho vloni v létě předem k narozeninám, takže moje výtvory nejsou nijak extra dokonalé, ale žádný účený z nebe nespadl no ne? :)

Tvořivá a přeci ne...

28. srpna 2013 v 15:55 | Jane |  Hand Made
Tak dnešní článek je opět o něco dřív, protože jsem doma. Dám Vám trochu oddech od mé hudební vášně a vezmu to z jiného soudku. Dřívější čtenáři vědí, že ráda kreslím a čtu. Moje kreslící dovednosti se poměrně změnily od doby zveřejnění posledního obrázku a docela se i bavím když vidím ty hrůzy co jsem tvořila, ale pomohlo mi to dostat se tam, kde jsem teď. Tedy alespoň myslím. Jsem takový střelený tvor, že jakmile se mi něco někde líbí, začnu přemýšlet, jak bych si to mohla vyrobit sama, což u bižu není zas až takový problém.
Kuličky jsou inspirací z muzea, kde probíhaly dílny. Líbí se mi spojení starobylosti s jiskřivostí, která tomu dává nádech, který se možná ne každému líbí, ale dokáže zaujmout. Vytvořit si to není nic těžkého, zvlášť pokud máte materiál. Což...ano, je zásadní položka :D.
Obrázek dole je pro mou kamarádku k svátku, který má za cca 2 měsíce, takže to snad stihnu ještě dodělat. Foceno je to opět večer, protože moje "tvůrčí činnost" přes den prostě nefunguje :D takže kvalita není 100% (ale co si budeme povídat, to není ani se skenerem, který mi ty barvy vždy dokonale slije a snahy o stínování jsou v tahu), ale snaha je a byla :) Jelikož nevím kolik zarytých fanoušků tenhle fešák má, kromě již zmíněné kamarádky, takže bych měla uvést, že se jedná (nebo má se jednat) o zpěváka 30STM Jareda Leto. Herecky možná znám z Alexandra Velikého, nebo nového filmu jehož název si teď honem nevybavuji...:D To je asi pro dnešek zase jednou vše :P

Enketsu No La Vie en Rose

27. srpna 2013 v 23:27 | Jane |  Others
Ani nevíte jakou jsem z tohohle měla radost. Naprosto brutální, moje dušička plesala x metrů nad zemí, když se mi CD podařilo sehnat. Kamijův hlas je pro mě jako pohlazení po duši a proto jsem se nemohla dočkat. Díky svým portugalským přátelům jej mám už teď a jsem šťastná jako malá copkatá holka co právě dostala vysněnou panenku :D
Navíc jemu to tam tak brutálně sluší *-* bohužel video je radio verze, takže krásnou intrumentálku tady kazí řeči, ale hlavní je píseň jako taková a to fakt ten kecálek vystihl je to total sugoi :) Věřte, že plná verze je doslova úžasná. Ale i tak se moc těším až se vrátí k Versailles. Protože to, že by se tak nestalo si nechci a nebudu nijak připouštět! :) Krásnou dobrou noc všem

Moje Božstvo

26. srpna 2013 v 14:56 | Jane |  Others
Mohla bych to oddalovat ještě několika dalšími x články o různých J-rockových skupinách a zpěvácích, jako je třeba Kaya, D, The Gazette, Gackt a další a další, ale tak jako tak by na to hlavní jednou dolšo a mě to nebaví pořád posouvat :D na všechno jednou dojde, ale oni maj mít přednost, zvlášť když je zmiňuji docela často, tak se hodí prozradit o koho jde. :) O kom je tedy řeč tentokrát?
Versailles Philharmonic Quintet. Skupina, ke které mě přivedla záliba v anime a čtení mangy. Skupina, která mi svou hudbou neuvěřitelně pomohla, podpořila mě v době kdy mi nebylo nejlíp a vždycky mi pomůže. Hudba, která má v mám playlistu čestné 1. místo a nic ji nesesadí. Jejich tvorba je jak pohlazení na mou dušičku. Ačkoliv mají teď hiatus stav pevně věřím, že se dají opět do kupy a budu mít jednou možnost za nimi jet a vidět je naživo, protože to je neuvěřitelná podívaná už jen ze záznamu, natož pak naživo.
Tuhle písničku dávám záměrně, hned z několika důvodů. Myšlenkou se moc neliší od básně, kterou jsem si kdysi dávno vymyslela a sepsala, možná i to je důvod proč je jedna z mých nejoblíbenějších, i když jich je od nich opravdu hodně. Tvoří ji Kamijo (zpěv), Hizaki (kytara), Teru (kytara), Yuki (bicí), Masashi (basová kytara) a Jasmine You(vedený jako věčný člen, jelikož již není mezi námi :() (Jinak ano, všímavějším asi dojde, že Kamijo-sama zdobí nynější design
Oblíbila jsem si je naprosto okamžitě a začala pátrat, bohužel to, co jsem tou dobou hledala, jsem nenacházela, tudíž jsem se rozhodla k dalšímu, pro mnohé uhozenému kroku a to založení jejich českých Fan stránek. Víte..totiž první věc, co jsem zjistila bylo, že nějaká holčina, co je má "MoCinqky" ráda (pardon já fakt nevím, jak se to píše, bytostně nesnáším tenhle styl psaní, tudíž usuzuju, že jí bylo či je méně než 13 let) jim založila "Oficiální fanklub v ČR" papírově vedený jako sdružení, což ano dobře proč ne, ale znechutilo mě, jak se oháněla, že nikdo jiný nic takového udělat nemůže, protože ona na to má papír (ale tak jako nevím příjde to jen mě, že je divný nazývat to oficiálním, když o tom skupina ani neví?), takže na truc a taky hlavně proto, že jsem si řekla, že skupina jako oni si zaslouží nějaký serióznejších český zdroj, jsem se rozhodla jim založit fan stránky. Fajn, neoháním se tím, že jsou "oficiální" to možná za pár let, pokud se rozjedou a dostanou se víc do podvědomí lidí, ale mám z nich dobrý pocit. Pořád nejsou dokonalé a mám v plánu několik úprav, ale na to musím víc času, který s muzeem bohužel není.

Takže kdo by se chtěl podívat, tak zde máte odkaz, kritiku uvítám, jen prosím buďte slušní pokud možno ;) Odkaz bude časem uveden i zde na blogu, jen musím vymyslet jak ho zakomponovat do designu :)

Versailles Philharmonic Quintet
Czech Fan Site




Twilight Parade

25. srpna 2013 v 23:13 | Jane |  Others
Ha, tak jsem přeci jen tady, i když dneska se asi nebudu moct nějak extra rozepisovat, protože mě tlačí čas a žene mě do pelechu. Možná byste nevěřili, ale jsem nevyspalá jak lenochod po tahu. Kdybych alespoň na nějakým byla, ale moje náplň dne, tedy ta brigádní, je teď tak monotónní a nudná, že i rybičky v akvárku mají za den víc srandy. Devět hodin denně se musí někde podepsat, tomu se dá těžko zabránit.
Tudíž, dnešní video je taky jedna z těch klasičtějších, které v mém pc jsou. Matenrou Opera. Na to jsem narazila, když jsem hledala fotografie svého hudebního "božstva" jak to trefně teď jedna nová kamarádka nazvala.
Popravdě první co mě zaujalo byla ta fotka v tom videu, ač to bude znít zvráceně přijde mi přitažlivá a tajemná a na to si takovej "fantazijní bibliofil" jako já docela potrpí :D a hudba? Musela jsem si ji uznávám poslechnout několikrát, než jsem přišla na to, co se mi na tom vlastně líbí. Odpověď zas není nijak jednoduchá, jak by se asi zdálo. Je zase jiná, než ty předchozí (i když mnohým asi přijde stejná xD věc názoru, vážně :D). Tvoří takovou okrajovou část mého playlistu, ale to rozhodně není důvod je nezmínit, ošidila bych tak nejen sebe, ale třeba i někoho dalšího :)
Znáte to, jedno s druhým tvoří ten daný celek, co je pro člověka důležitý :P

Lost month

24. srpna 2013 v 14:55 | Jane |  Others
Tedy popravdě vymyslet k těmhle mým článkům nějaký název je občas docela sranda. Rozumějte, když jej začínám psát, sama moc dopředu nevím o čem bude. Takže název...no řekněme, že to bývá na závěr upravovaná položka :D
Když to tak vezmu, tak serveru youtube.com jsem taky vděčná za hodně. Nejen, že jsem díky němu poznala svou zálibu, ale najde se toho tam opravdu hodně, i s anglickými titulky, takže když to či ono zatím není přeloženo, dost často to lze najít alespoň tak. Takže vivat, kam se hrabou hudební televize, kde hrajou jen to co nejvíc frčí? He, byla by sranda tam zkusit napsat, zda by pustili něco z J-Rocku vyjma The Gazette (i když Ti taky nejsou k zahození, samozřejmě, ale je to skupina, kterou snad mají v podvědomí i u nás a přesně o to mi nejde). Biebrovcům by asi vstávaly vlasy hrůzou a co? Mě zas leze na nervy on a několik dalších. Ale tak každá doba má svý slaďouše, teď to chytil on. A co z toho plyne? Že pokud nejste Madonna, či Britney a spol, tak nic nevydrží věčně :D Trochu nejapnej vtip, ano, ale trocha ironie ještě nikoho nezabila.
Tedy po včerejších průpovídkách jistého pána, že člověk nemá důvod být v depresi jsem se donutila se nad tím trochu přemýšlet. K čemu jsem došla? Že možná jemu to tak funguje a po svém "ví o čem mluví", ale každej jsme jinej. Ať se léty navíc klidně zadusí. Každý si musí sám projí tím, jaký život žije, on o mě nic neví, ačkoliv se snaží. Takže tyhle optimistický průpovidky fakt neberu a nebudu je brát minimálně do doby, než se vyhrabu z toho v čem sem, ale do toho jemu nic není. Nejsem optimistka, nikdy jsem nebyla, ale je to můj život, ne Váš, tak mě prosím nesuďte, že by se mi tak či onak žilo líp.
To jen taková myšlenková vsuvka, teď tedy k dnešnímu videu...Diaura, první video je opět první, které jsem viděla, neuchvátilo mě sice natolik jako třeba Phantasmagoria, nebo jiní, ale má jisté kouzlo, jeho "vizuál" není nijak tvrdý, ale přesto je něco, čím dokáže zaujmout, a ostatní také. Líbí se mi i styl PVček, které má, na ukázku přidávám ještě jedno, i když jen odkazem. To prostředí tvoří nejspíš i zamýšlený kontrast, který ale dokonale doplňuje a ladí s jeho hudbou. Sama jeho tvorbu ještě podrobněji procházím, ale nenašla jsem nic, co by se mi vysloveně příčilo :)

Eternal Silence

23. srpna 2013 v 22:15 | Jane |  Others
Ha, tak jsem tu s článkem mnohem déle, než jsem si plánovala, ale co už, puntík si splním, tak je to jedno. Díky za vyjádření k designu, vážně mě těší se na něj i jen dívat :) :D Další video je opět zpětný pohled na moje objevy. Jedná se o další japonskou skupinu. Je mi líto, ale bude jich tu poměrně dost. Ovšem to nejlepší si nechávám "až nakonec" :) Tenhle song mě opět zaujal svou melodií a posléze i textem, i když jeho překlad jsem musela chviličku hledat. Jedná se, jak je vidět na videu, skupinu Phantasmagoria, což je vzhledem k mému postoji vskutku trefný název a líbí se mi. Přeci jen, najde se asi jen určitě množství takových, kteří si po poslechu pár písniček seženou celou diskografii skupiny :D a věřte nebo ne, sehnat komplet všechna CDčka japonských i jiných kapel z příbuzných krajin, je občas vážně záhul, ale podařilo se, a moje já zase mělo proč si jednou zaplesat.
Opět jsou zde vidět prvky již zmíněného visual kei a myslím, že každému z nich to sluší :) Podle mě tím lze vyjádřit i jakousi svobodu, kterou u nás ještě nikdo neprojevil a nejspíš v dohledné době ani neprojeví. Bohužel to naše "čecháčství" má hned několik mínusů a ač o nich víme, nikomu nevadí. Stejně tak omezenost celkově naší republiky co se týče dostupností věcí ze zahraničí, ať už ve sféře anime, her, cosplayů, mang, japonské hudby apod. mluví tak nějak za vše. Smutné no ne? Hold je to tak, jak to je, jeden či dva lidi s tím revoluci vážně nesvedou.
Ohledně anime jsou nadšenci (like me) vděční za překladatelské skupiny, které dávají možnost ke shlédnutí i nám ostatním. Já se sice pomaloučku sama učím japonsky, ale než budu schopná něco to stvořit, tak to asi potrvá. No prosím, kdo ty učebnice vymýšlel?! K čemu je mi učebnice ve znacích, když se chci jazyk naučit a znaky přirozeně neumím? Jde to sakra pomalu, ale sbírám informace kde se dá. A ač se možná divíte a říkáte si, že mi hráblo, tak musím říct, že mě to baví. Skutečně. A můžu jen doufat, že se za pár let budu moci do zápisků podívat s tím, že něco skutenčně umím. Jak to bude v realitě, kdo ví. Ale doufám. Máte taky nějaké své osobní sny? :)

Design 0.1 - Descendant of the Rose

22. srpna 2013 v 21:04 | Jane |  Graphic
Tak jsem dodržela slovo o vzhledu a zároveň porušuju druhé o tom, že bude jeden článek denně, nu což. S muzikály nemá společného vůbec nic. Ale přesto je to po několika letech konečně jeden, který se mi skutečně líbí.
Ohledně čísel, nemyslete si, vím, že není skutečně první, ale po novém startu první je. Teď tedy kdo to tam vlastně je. Pro mé starší návštěvníky je to osoba nejspíš zcela neznámá, pro Ty nové možná ani tolik ne, možná ano. Jedná se o japonského celkem populárního zpěváka, který působil hned v několika skupinách a momentálně se zaměřil na svůj sólový projekt. Jmenuje se Kamijo Yuuji. Proč on?
Na to není tak těžké odpovědět, ale zatím bych to nechala na tom, že se mi líbí, rozepisovat tu všechny důvody bylo by jich asi dost, a skončily by na tom samém principu, takže...nechme to tak, plyne z toho také fakt, že se jemu i jiným budu věnovat v některých z budoucích článků. Zítra se tu článek objeví pravděpodobně ve večerních hodinách, protože dříve tu nebudu.
Spokojenost: 100%
Datum nastavení: 22. 8. 2013

Vaše názory? :)

Yohio a visual kei

22. srpna 2013 v 14:39 | Jane |  Others
Ano, popravdě přiznávám, že mě komentář po tak krátké chvilce fungování vážně mile překvapil a jsem fakt ráda, že se někdo našel. Ještě jednou tudíž děkuji :)
Další video se už nakloní k mé japonské vášni, ale s jedním větším ALE, které jsem já při svém prvním poslechu totálně zazdila. A totiž to fakt, že se nejedná o japonce, ale švéda, jak mi posléze prozradila tetička wikipedie. Tedy popravdě nevěděla jsem v ten moment, jestli se sama sobě smát, nebo se stydět. Když to tak vezmu, beru ty své objevy opačným směrem, než bych asi měla, ale co už, ono to do sebe nějak zapadne, časem určitě ano. Yohio je sice švéd, ale japonštinu ovládá a navíc mě zmátl jeho lolita kostým. Nu...netvrdím o sobě, že jsem znalec visual kei a tak je to hold vidět. Teď už vím, jak se věci mají, tudíž mě to neudivuje.
Ano jak jste již asi pochopili, je to muž, ač tak možná nevypadá, zvlášť v některých klipech. To je hold dokonalost Visual kei, dalším zářným příkladem je Hizaki, ale na něj dojde jindy. Pohoršuje Vás to? Smůla a Vaše věc. Nepohoršuje? Jste můj člověk. Víte, uznávám, že když jsem to viděla úplně poprvé, zaráželo mě to a nevěděla jsem, zda mi to přijde divné, nebo ne. Začátečnické pocity, proč si je nepřiznat. Teď už jsem na to tak zvyklá, že mi to rozhodně nevadí. Neznalým, visual kei je jak říká tetička wiki "je hnutí mezi japonskými hudebníky, které je charakteristické především pro excentrický vzhled hudebníků i jejich příznivců. Jinými slovy: spousta líčidel a make-upu, extravagantní účesy, vyzývavé kostýmy a občas, ne vždy, i prvky transvestismu, pro který se zde používá speciálního názvu androgynous aesthetics jež lze překládat jako "estetika oboupohlavnosti"." z čehož se dá jakž takž pochopit o co jde.
První videoklip co tu máte, je vlastně první, který jsem od něj viděla a melodie mě natolik uchvátila (ano, opět), že jsem si ji byla a ještě jsem pouštět několikrát za sebou. Není sice japonská, ale text má naprosto parádní. Příjde mi upřímný a tak nějak ze života. Podaný v melodii, kterou mi nedá si nebroukat. Vlastně i na něj jsem narazila náhodou, když jsem procházela různé články o Advíku. Našla jsem ho na blogu, který mám doteď v záložkách a jehož příspěvky si sem tam se zájmem přečtu. Takhle to zní, že všechny moje objevy jsou vlastně souhra náhod...no...ono ano, ale jsem za ně ráda.
I muzikály byly vlastně náhoda. První byly, jak jsem tu už nejspíš kdysi psala Starci na chmelu, to bylo v době, kdy jsem byla takový prcek, co ještě chodil do prvního stupně. Přesto na ně mám vzpomínky a mrzí mě, že přímo k nim nevyšlo CD. Poté bylo dlouhou dobu u mě muzikálově mrtvo (pokud nepočítám CD Jesus Christ Superstar, které bylo jediné co jsem poslouchala a měla) a návrat přišel v prvním roce na střední, kdy jsme doslova ukecali učitelku, abysme si o češtině (či dějepise? Eh..no to je jedno) pustili záznam z Kleopatry. Tu jsem chtěla vidět vždycky, když jsem v rádiu slyšela "Teď královnou jsem já" i když podle němčinářky to je samo o sobě klišé (myšleno ten song). Krátce na to se Kleopatra vrátila na divadelní prkna a moje samostatnost už bušila na dveře a chystal se výlet do Prahy.
Je docela sranda se nad tím takhle zamýšlet, to Vám teda řeknu :D. I když možná lépe by znělo, že to byl všechno osud. Byl? Nevím, ale jsem spokojená, tedy alespoň v téhle rovině života s tím, jak to je. Spokojenější, než dřív? To rozhodně. Mám takový ten pocit, že jsem našla konečně něco, co je "moje" co mě "naplňuje" pokud chcete, aby to znělo éteričtěji.
Hudba bylo pro mě vždy to něco, co mi pomáhalo. Proto se ji "nevzdám" a poslouchám téměř vždy, když jsem sama, a vlastně i když nejsem :D Pomáhá mi, mojí fantazii, mým nervům a můj nejlepší balzám je též z Japonska, ale o tom zase příště :P :)

Black Roses?

21. srpna 2013 v 16:34 | Jane |  Others
Tak co jiného tedy ode mě čekat? Popravdě teď honem taky nevím, jedná se o jakýsi experiment, kdy se pokusím min. jeden článek denně přidat, ale tématicky bude jen na mě, taky nikdo jiný je napsat ani nemůže. Po včerejším nočním výlevu ohledně muzikálů, by se asi hodilo, abych sama trochu navedla co a jak se teda dá či nedá čekat, že?
Nutno uznat, že můj život nabral poněkud jiný směr, ale co jsem se dívala po stařičkých a vytvrvalých Affilates, tak mnozí z nich nejspíš s blogováním skončili a věnují se více osobnímu životu, či čemukoliv jinému. Ono jak se říká nic nevydrží věčně, no tudíž se ani moc nedivím. Děkuji a obdivuji Ty z Vás co případně čekali na můj stále nepřicházející návrat. Myslím, že nemá smysl se vracet k soutěžím like "Hlasuj pro svou hvězdu", když nejpíš víc jak polovina hlasujících si tuto doménu už ani nepamatuje. Možná, pokud se tahle nora vrátí trochu do podvědomí, se sem něco vrátí, ze starých dobrých Hádej a podobně, ale jelikož se okamžitě našli tací, co tento nápad do puntíku převzali, tak to asi ani nemá cenu a vymýšlet něco nového se mi najust teď nechce.
Toť tedy k soutěžení, přeci jen začínat hned na začátku s něčím takovým je hloupost. Dále, asi bych měla změnit design, ale barevná kombinace nejspíš zůstane, každopádně tahle změna bude trvat mnohem déle, protože mám rozdělaných hned několik věcí a vymýšlím si nové a nové, jako třeba tohle článkování...no lepší už hold nebudu.
Na tuhle písničku jsem taky nenarazila sama, ale má něco do sebe, tak proč ji sem také nedat. Navíc blog je zaměřen stále na hudbu, jen to nebude ta hudba, na kterou jste u mě zvyklí. Tedy pokud zůstal nějaký ze stálých čtenářů. Vždy se pokusím se nějak vyjádřit k videu, které do článnku přidám. The Rasmus...heh, popravdě ani nevím proč jsem sem dala zrovna je jako "první", ale co už. Pár oblíbených songů jsem od nich měla už jako špunt a svůj rytmus mají pořád, ale můj playlist stejně moc neplní, neptejte se mě proč, já sama to pořádně nevím.
Popravdě můj playlist je tvořen tvorbou převážně japonskou. Smějte se pokud chcete, nesejde na tom, na tom faktu to nic nezmění. Mnozí by si mohli říci, že je to možná od těch japonských muzikálů co? Ale chyba lávky, to ani náhodou. Tedy ne, že by Kuroshitsuji jako muzikál nebylo skvělé, to je, ale na japonskou hudební, přesněji rockovou sféru mě fakt nedostal. I když díky němu jsem poprvé slídila a hledala songy od Yuya Matsushita a stále mají své místo. Ne. Na tuhle sféru mě přivedla totální náhoda, když jsem hledala nějaké obrázky od Off-White, což pro neznalé je komiks s vlky. Parádní do posledního detailu, ale česky téměr nepřeložen myslím. Takže jinak, pokud máte rádi vlky a nevadí Vám angličtina, tak směle do toho, stojí to za to ;)
A to by myslím..pro dnešek stačilo.

Muzikál, ano či ne?

20. srpna 2013 v 22:20 | Jane |  Consideration
Tak k určitým změnám přeci jen došlo. Záměrem bylo, aby se mi minulost až tak nemíchala do současnosti a to se mi zatím jakž takž podařilo. Nemusíte to brát definitivně, články co tu byly, nejsou smazané, na to jsem to srdce neměla, jsou pouze ukryté v útrobách blogu, tak aby nebylo možné se na ně běžně proklikat. Možná je to sobecké, no koneckonců proč ne, jsem autor a beru to jako své soukromí z dob, kdy byly muzikály mou drogou.
Byly..znamená to, že už nejsou? No popravdě na tohle se opravdu těžko odpovídá. Totiž, na vysvětlenou, opravdu od maturity (a žel, či bohudík, to už je pár let) jsem se v tom kole už nechytila tak, jak jsem v něm byla a na Quasimodovi a Robinu Hoodovi jsem byla spíš shodou náhod, než proto, že bych sama vyloženě chtěla. Mým snem, se kterým záměrně vznikl tento blog na památku Patrikovi, bylo vidět Kleopatru. Poštěstilo se mi, pro mě v tom nejlepším obsazení a srdíčko plesalo. Pak přišla série s Angelikou (která sic byla moje první osamostatněná muzikálová akce, ale hlavní místo má a vždycky bude mít Kleo i když Angelice vděčím za jednu skvělou dušičku, té o které jsem tou dobou věděla minimum, protože filmy jsem neviděla), Dracula (kterého jsem brala jako klasiku hned za Kleopatrou, možná proto tak trochu zamrzely jisté modernizace, ale co by člověk chtěl v moderní době?), Baron Prášil, Adéla ještě nevečeřela a Mona Lisa (jedno s druhým i s třetím, každé mělo něco, film k Adéle jsem neviděla dodnes, ale Kleopatra je Kleopatra) a pak nakonec Quasimodo a Robin Hood (no paměť není co bývala, takže nevím zda jsem na něco nezapoměla, což pravděpodobně ano, Quasimodo mě zajímal spíš tím jak moc bude příběh blízký knize, Robina Hooda jsem nečetla, ani neviděla tak, abych si to pamatovala, ale příběh je znám i mě) a tím to pro mě uhaslo jak uhlíky v ohništi. Chtěla jsem vidět Jesus Christ Superstar, jelikož to pro mě bylo něco co už v prvních premiérách opravdu stálo za to, ale bohužel se nepoštěstilo a musím si nadále vystačit "jen s audiem." Ale uznejme, že Kamil je v téhle roli klasa, bez ohledu na rok.

Mezi tím vším jsem si našla zálibu i v zahraničních muzikálech a viděla tak propast mezi těmi zahraničními (ať už byly německé, anglické, francouzské, či jiné) a těmi našimi. Jasně, jsme malá země, ale to není omluva. V tomhle směru jsem se uchytila poprvé na němčině, poté přešla na angličtinu s francouzštinou a skončila u japonštiny. Díky německému muzikálu o Sissi (tedy pro ty méně chápavé, či zběhlé v této hudební sféře Elisabeth das Musical) jsem opět potkala další moc milou duši. Tedy tím nechci říct, že díky těm českým jsem nikoho nepoznala, to bych Vám křivdila, samozřejmě, že ano, ale je zde vidět, jak to u nás funguje, tedy "sejde z očí, sejde z mysli" nebo něco na ten způsob, mnozí mě nejspíš už ani za přítelkyni nepovažují, když se nezajímám o to, o co oni, tak o čem bysme si psali. Prosím všimněte si, že píšu mnozí, nikoliv všichni.
Pak přišla vysoká škola a bylo dá se říci po muzikálovém nadšení, na scéně nebylo nic, co bych chtěla vidět a není doteď, ano Aida mě ještě zaujala, ale nebylo kdy, ale naopak Kat mydlář mě spíše znechutil (promiňte mi, já vím, že většině se líbí, ale shlédla jsem i záznam a moje první myšlenka byla "a to jako vážně?", takže ne, tohle se mi fakt nelíbilo, každý jsme nějaký) a co bylo po něm už si ani moc nevybavuji, protože jsem to přestala sledovat a věnovala se již zmíněné zahraniční sféře.
Bohužel tady bylo mínus v tom, že tohle nadšení najednou nebylo s kým sdílet, takže jsem se tím mohla těšit akorát já sama. A přeci jen, co si budeme nalhávat, jedna z nejlepších věcí na veřejných akcích, tedy na kulturních akcích, abych byla přesná je také v tom, že se o ten zážitek podělíte. Ale nebylo s kým a cpát to někomu, koho to nezajímá, na to já nikdy neměla moc těch správných buněk. Tudíž moje nadšení odumřelo natolik, že jsem skončila u toho, že si jednou za čas nějaké to muzikálové CDčko pustím (ironicky málokdy je české, až na pár vyjímek), či nějaký ten záznam, ale abych měla nutkání podívat se na něco na živo, to tedy vážně nemám. Sáhodlouhá odpověď na poměrně jednoduchou otázku, co? Sami pokud chcete, a pokud jste se dočetli až sem si můžete přebrat jak na tom tedy jsem či nejsem. Bohužel současná tvorba mi nic neříká a ani nevím co se chystá a nechystá a nutno říct, že po tom všem, mě to tak nějak závratně moc nezajímá. Vystačím si s tím co jsem měla a mám.