
Víte, jak jsem už několikrát zmínila, přemýšlela jsem, že s tímhle místem seknu, ale věnovala jsem mu už několik let a navíc, provází mě myšlenka, že každý z nás se mění, a s autorem se mění i místo jeho virtuálního pobytu. Jsem jaká jsem. A lepší už to nebude :P
Díky všem věrným co sem chodí a sem tam zanechají komentář. Těší mě, že jsou tací, co tenhle můj nemuzikálový stav, či jak tomu říkat chápou. V následujícím článku se chci konečně dokopat k oné recenzi na Robina Hooda. Podle zveřejněného žebříčku je možná jeden z nejhorších, ale podle mého dělat takovýhle žebříčky je, jemně řečeno, pitomost, protože každému se líbí něco jiného. Ovšem veřejnost to hltá, čímž dochází k tomu, že na dané tituly lidi pomalu nechodí.
Dobře zase odbočka mimo...co dodat, prostě já a moje myšlenkový pochody. Popravdě nevím, moje myšlenky si lítají jak hejno much a já je nechávám. S tím, že doufám, že až se usadí, nebude všechno přesně takové jak to vypadá teď. Před několika dny jsem zjistila, že jsem se už podruhé stala tetou. Vím, mělo by mě to těšit, ale asi se opět projevuje moje zvrácenější já, protože je mi to tak nějak jedno. Doby kdy jsem na tu danou osobu byla pyšná s tím, že účinkuje v divadle a prostě něco dokázala, jsou očividně v nenávratnu a já...nemůžu říct, že bych jí štěstí nepřála, to zas až taková mrcha snad nejsem, jen se mi příčí její chování, což je možná jeden z důvodů, proč je mi to jedno. Docela zajímavý pocit, to Vám povím...