...moje úchylky, jinak řečeno věci, o které se zajímá má malá dušička. Víte, dost dlouho jsem váhala, zda tenhle článek vůbec napsat a tak, a došla jsem k názoru, že když to udělám, tak se nic nestane. I s ohledem na to, kolik lidí ho vážně celý přečte, protože počítám, že bude asi hodně dlouhý. Vím, bude to znít divně, ale mít za koníček jen a jen muzikály by mi přišlo asi až příliš omezené. Háček je jen v tom, že mé záliby se v určitých směrech hodně rozcházejí...tím myslím opravdu hodně. Ovšem jsem, jaká jsem.
Víte uznávám, že když jsem s blogem začínala, ani jsem si nemyslela, že se s ním dostanu až sem. Zakládala jsem si ho, protože mi to připadalo jako skvělá malá zkušenost s tím, jak oslovit okolí. Netušila jsem ani v nejdivočejších snech, že vydrží tak dlouho. Zda se mi to podařilo musíte posoudit Vy. Ovšem i za tu dobu si moc dobře vzpomínám na ten omezený přístup, který jsem k okolním blogům měla. Hlavně proto, že se velká většina z nich zabývala jen jedním tématem, tak jsem si tak nějak automaticky toho člověka co onen blog, či stránky, tvořil zařadila k oné zálibě, k onomu tématu a dál jsem to nijak neřešila. Když se nad tím zamyslím teď, bylo to dost...krátkozraké. Zajisté to mělo své přičiny, vím o nich, ale těmi se zabývat nebudu.

Samozřejmě jednou z mých "úchylek" jak jsem to nazvala, jsou muzikály. Dlouhou dobu to byly jen ty české, zacož se doteď stydím. Jasně, každý objevujeme nové a nové věci a vůbec, ale i tak. Když jsem byla malá, oblíbila jsem si ústřední písničku z Kleopatry, kterou jsem často slýchávala v rádiu, ale tak nějak jsem tušila, že neuzrál čas, abych to představení viděla. Ten přišel až o x let později. Paradoxně byl až třetí, ale na tom už nijak nesejde. Spolu s muzikály samozřejmě souvisí i Ti, co v nich hrají nebo spíše zpívají. Co se týče oněch českých, tak u mě, jak už všichni vědí vede Monika Absolonová a sým elánem a energií také Gloria Fricová, u zpěváka jsem lehce na rozcestím protože jeho jméno udat neumím. Prostě není nikdo, kdo by byl vysloveně na onom vrcholu. Což ovšem neplatí o zahraničí. Tam je těch oblíbenců tolik, že to by dalo na celý samostatný článek. Co se týče dam, tak mohu jmenoval Mayu Hakvoort spolu s Piou Douwes, protože obě zpívají vážně úžasně. Nu a u pánů jasně vede Máté Kamarás spolu s Uwem Kröregem a Serkanem Kayou. O některých z nich jsem se tu už i zmiňovala, na ty další snad dojde časem. Čím to, že se mi líbí? Popravdě na tuhle otázku je celkem těžké si odpovědět, ale řekněme, že mají, ta hudba, kostýmy, ti lidé, své kouzlo, které ne každý vidí. Mnoha lidem už to příjde...řekněme staromódní.