
...nám na tomto světě chybí fenomenální mladý zpěvák...jak už jsem psala u Miri v komentáři, bohužel i já objevila jeho krásný talent až po oné události. Bylo to jednoho dne ve škole, kdy nám učitelka dovolila pustit si Kleopatru. Už od prvního okamžiku mě zaujal svým výstupem o zpěvu ani nemluvě...říkala jsem si, že o něm určitě musím doma něco zjistit. Bohužel jak smutné bylo zjištění, že už není mezi námi, ale mezi "opěvovanými" anděli. Nezapírám, že hlavně kvůli němu tenhle blog vznikl. Nechci se zde zamýšlet nad tím, kolik lidí už na něj za těch 5 let pozapomnělo. Třeba už jen proto, že už dlouhou dobu nefungují jeho stránky věnované im memorial (tedy nevím, jestli jen mě, každopádně, nemůžu se na ně dostat). Zpíval nádherně a popravdě pořád mě zkličuje pocit, že onu osudnou nehodu nepřežil hlavně proto, že byl připoutaný...tomu se asi říká paradox života. Nemůžu říct, že jsem ho znala osobně, pouze ze záznamu a pak jsem poslouchala jeho krásné cd. Vždycky když vejdu do divadla tak ve mě hrkne při pohledu na jeho fotografii. Každému je souzen daný osud, ale proč byl Patrikovi život ukončen tak brzo?...nejspíš proto, že po silnicích a nejen těch našich řada lidí jezdí jako hov*da....:( Co se dál dá napsat? ..........
...Patrik forever...
souhlasím! :-( já ho taky začala obdivovat až po smrti :-(