
Asi jsem vážně z jiné planety, nebo nevím. Vždycky jsem za to parádní pako. Divím se, že mě to po včerejšku ještě překvapuje...Asi to bude hlavně tím, že ať si člověk namlouvá co chce, pořád je v něm taková ta malá dušička, která věří...věří, že vše bude ok, že všechno vyřeší čas a tak dále. Jenže ne ve všech případech tomu tak je. Jak už jsem se jednou zmínila, měla jsem "hádavé" období, ale kupodivu mě nemrzí nic z toho co jsem řekla. Dřív to bylo tak, že jsem z toho byla "sebraná"...většinou jen já. Smutný, možná.
Jenže život jde dál a člověka stále něčemu učí. Nač někomu něco říkat, když je vidět, že neposlouchá? Nemohla jsem být naivní věčně, ale trvalo mi to, to je fakt. Jak dlouho jsem si pořád říkala, že mi to někdy vrátí, když pro někoho něco udělám. Musela jsem si pořádně nabít, abych konečně viděla realitu. A říkám Vám, už mě nebaví dělat ze sebe blbce a taky to dělat nebudu. Děkuju všem třem, za to, co mě naučili, co mi do života dali, ale to je všechno. Jedna čeká, až se konečně příjdu omluvit, za něco, co se jí netýká...a že bych se měla omluvit za to, co jsem jí řekla? Ne, nevidím důvod. Řekla jsem jen to, co si myslím. Pro další jsem jen "zpovědnice" které řekne co chce a odejde, ale pokud chci říct něco já, tak víte, kam můžu jít. A on? Ten mě jen zneužíval, protože si nejspíš myslí, že cítím to, co jsem cítila někde před 2 lety. Smůla. Pro něj. Udusil to. A co je na tom nezvláštnější? Nemrzí mě to, nemrzí mě z toho vůbec nic. Nic si nevyčítám, leda svou naivitu. To je vše. Nehodlám se z toho sesypat jak si někteří myslí.
Tak jsem si říkala...najde se tady natom světě vůbec někdo, kdo o mě zná takovou jaká opravdu jsem, nebo ve mě všichni vidí jen hloupou naivku? Těžko říct. Vím, že v psaní svých úvah nejsem nijak extra srozumitelná, ale možná je účel, aby v tom každý neviděl všechno. Takže se s tím hodl musíte smířit.
ten kluk .... Ty ho už nemáš ráda? .... S těma kamarádkama se nedivím... Sou to diliny ... sem s tebou a vždycky budu ... Pak písni až ti dojde dopis ... :)