
Asi jsem vážně z jiné planety, nebo nevím. Vždycky jsem za to parádní pako. Divím se, že mě to po včerejšku ještě překvapuje...Asi to bude hlavně tím, že ať si člověk namlouvá co chce, pořád je v něm taková ta malá dušička, která věří...věří, že vše bude ok, že všechno vyřeší čas a tak dále. Jenže ne ve všech případech tomu tak je. Jak už jsem se jednou zmínila, měla jsem "hádavé" období, ale kupodivu mě nemrzí nic z toho co jsem řekla. Dřív to bylo tak, že jsem z toho byla "sebraná"...většinou jen já. Smutný, možná.


















