Další úsek...ten kdy Angelice umírá otec...
Angelika: Nicolasi…
Nicolas: Joffrey de Peyrac
Váš nastávající
jak jsem slyšel
Angelika: Nemusíš mi to pořád připomínat
Nicolas:Tak proč?
Angelika: Lásko já jsem zoufalá
Vždy jsem tajně doufala
Že mohla bych být Tvá
Nicolas: V okolí se povídá
Za koho se jedeš vdát
Ten krásou neplýtvá
Velmi bohatý
Však jak čert rohatý
Kulhá stár
Škaredý
Angelika: Co si počít mám
Teď úděl už svůj znám
Je tak lásce vzdálený
Nicolas: Neplač lásko ztracená
Vůle otců zvrácená
Nám staví pevnou hráz
Angelika: Miluj mě ať vzpomínám
Že první dotek patřil nám
Pak příjmu osud snáz...
Oba: Dejme pryč tu hráz...
Otec: No, no Angeliko!
Angelika: Tatínek...
Otec: Nicolasi, já jsem Ti říkal, aby si se od ní držel dál
Angelika: Tatínku, ale on za to nemůže
To já
Tatínku to ne...
Otec: Ty, ty křupane
Já Tě spráskám
Nicolas: Jau, nedělejte to!
Angelika: Tatínku prosím
On za to opravdu nemůže
To já!
Otec: Jdi od něj!
Já jsem Ti říkal, že se nebudete scházet
Nicolas: Zabiju Vás!
Angelika: Ne, Nicolasi
polož to
Nicolasi to ne
Otec: Nee...
Nicolas: To ne!
To jsem nechtěl
Angelika: Nicolasi proboha!
Tatínku....
Uteč!
Uteč nebo chceš, aby Tě pověsili?!
Nicolas: A co Ty?!
Angelika: Já...příjdu za Tebou
Nicolas: O půlnoci
U našeho stromu
Budu Tě tam čekat!
Angelika: Tatínku...
Otec: Angeliko...slib mi...
že se provdáš za hraběte de Peyrac...
Angelika: Tatínku, ale já to...
Otec: Dítě, musíš....
Je to Tvoje jediná naděje...
Jedině on...
...Může zachránit náš...
statek...
Angelika: Ne, tatínku...
To ne...
Tatínku...
(©Jane - vytvořeno z poslechu)